Bylo to 23.prosince 2008. Kamarád Honza mi volal že jedeme pro naši novou Škodovku. Původní plán byl dát ji moji sestřenici k Vánocům, bude mít totiž už brzy řidičák. Byl už večer, někde půl osmé večer když jsme dojeli na místo. Majitel zrovna auto přezouval a připravoval k odjezdu. Bylo to trošku riskantní, protože nemělo zaplacenou pojistku. Škodovka nastartovala na první pokus, majitel nás s ní pořádně seznámil a my se dali na odjezd. Jel jsem za Honzou ve Fordu a cesta až ke mně ke garáži byla bez problémů. Pak jsme jeli ve škodovce spolu na Rádlo. Cestou se mi auto začalo líbit.
    Topí perfektně, nikde nic netluče a vše na voze funguje na jedničku. Jediný problém je, že se vozidlo nepodařilo už minulý rok přepsat a tak musím jezdit v polopřepisu. Cestou z Rádla jsme píchli a museli přezout. Hever se nám propadl do prahu a vůz je zralý na výměnu prahů. S vozem jsem toho moc nenajezdil, ale už jsem si ho stihl oblíbit a proto to roztomilé jméno, připomínající mě jednu krásnou a milou slečnu.                
   
Dnes, 17.3. se mají věci trošku jinak než bych chtěl. Na Škodovce odešlo strašně moc věcí, nejprve to bylo řízení. Díky tomu jsem potkal svodidla a rozbil přední blatník, masku a kapotu. Další se mi rozpadli prahy a jako třešnička na závěr to přestalo brzdit a prasklo okno u spolujezdce. Tím mi došla trpělivost a zdevastovaná škodovka čeká na odtah na vrakoviště nebo případné darování někomu, kdo využije že jsou papíry přepsatelné za 800 a použije vynikající motor a převodovku.                
   
Nakonec škodovka skončila na vrakovišti a v naši paměti zanechala spoustu pěkných vzpomínek.