Ford sierra a lehký tuning

Vítejte na stránkách zabývajících se lehkým tuningem mého vozu administraci .

Ostatní projekty

Fiat 126p-Vilík

Auto které nám slušně komplikuje život. Jednou ale vyjede a všichni budou zírat a nevěřit vlastním očím.
Vilík je nástupce Čmeldy. Jak jsem již psal, máme nějaké věci zrenovované a byla by veliká škoda hodit tyhle auta za hlavu. Proto jsem sháněl přes inzerci dalšího Malucha který by posloužil jako dárce karoserie. Našel jsem jednoho ve Středních Čechách, v obci Vrchotovy Janovice. Vypadá zvenčí dost zachovale, ale uvnitř bude asi slušně chycený korozí. To ale nebrání tomu abych se autu věnoval a vytáhl ho společně s kamarády ze sraček. V plánu je kastli dokonale renovovat, nalakovat, nainstalovat tuningové příslušenství, motor a podvozek s řízením po GO a upravený interiér ze Čmeldy. Není v plánu z toho udělat streetfightera nebo nějakou podobnou bestii připravenou nepřítele dojet a předjet, ale spíše auto pro sváteční ježdění, takzvanou kostelkáru. Tak nám držte palce! Postupem času si na webu vybuduje Vilík svoji sekci, kde budou fota ze stavby. Příznivci Maluchů se mají jistě na co těšit.

Odtah k tetě do jižních čech:Vilík byl koupen v obci Vrchotovy Janovice jak jsem psal výše, a tak jsme dlouho přemýšleli jak vůz odtáhnout. chybí mu karburátor a neměl ani technickou, ani značky, tak byl přejezd po vlastní ose zavrhnut. Časem jsem přišli na dvě možnosti, buď auto odtáhnout na laně k tetě nebo na podválu domů do Jablonce. Podvál v tu dobu nebyl, navíc vznikly problémy s Fordem, tak vyhrál odtah k tetě. od souseda jsem si půjčil červeného ďábla, vzal dva statečné kamarády a vyrazilo se na jih. Díky nápadu kamaráda vydat se do technického muzea v Praze, a následnému zabloudění jsme měli ztrátu na čase asi tak jednu hodinu. I tak jsme ale pro Vilíka dojeli za světla  a vcelku v pěkném čase. minulý majitel auta nám půjčil výstražný trojúhelník, pomohl auto zapřáhnout a popřál šťastnou cestu. vše bylo v pořádku, až na to, že v autě byla strašná zima a za obcí kamarád odbočil na Sedlčany! Byla to další velká zajížďka a ztráta času. Po otočení a cestou směrem na Jindřichův hradec jsem si Všiml, že jaksi po sešlápnutí brzdy se pedál propadá a brzdný účinek se nedostavuje. Statečně jsem tedy musel pumpovat pedálem aby to brzdilo. Před Táborem najel kamarád s Vilíkem na laně a já byl v maluchu vystrašený z pokuty když nás chytí policie. Navíc při tempu 110Km/h se v autě bez brzd a se zatuhlým řízením necítíte dvakrát dobře. Po sjezdu z dálnice jsme zastavili a nechali mechaniku odpočinout. Z Vilíkových brzd se mohutně kouřilo a nám bylo jasné, proč to tak blbě brzdí, brzdy se přehřáli. Tady jsme si vyměnili auta a vcelu bez problémů dojeli až do obce Lodhéřov, kde teta žije. jen v Táboře se nám namotalo lano na kolo Vilíka. auto jsme v Lodhéřově na návsi odstavili, přespali u babičky a ráno vůz odvezli ktetě na zahradu. Tam čekal ještě pěkných pár týdnů než jsme ho odvezli domů...

cesta do Jablonce nad Nisou:Vilík už byl u tety dlouho a já cho chtěl konečně doma, bylo pro něj i udělané místo ve stodole. kamarád Martin mi zavolal, že bude mít cestu do Hradce králové, auto s koulí a čas. Dohodljsem si v práci teda volno a vypůjčil podvál a mělo se vyrazit. Odjezd byl plánovaný na 8. až 9. hodinu ráno. Martin však přijel asi v 9 hodin teprve ke mě. Museli jsme jeho auto dát ke mě do garáže, mým Fordem dojet k jeho známemu, půjčit si jeho káru a pak podvál v Jablonci. než jsme tohle všechno uskutečnili, bylo 11:30 a začala hrozná chumelenice. byl jsem strachy bez sebe jak tohle dopadne, ale po chvíli cesty směrem na Prahu bylo sucho a strach ze mě spadl. To byl teprve však začátek.U tety na zahradě jsme zjistili, že vilík je jaksi užší jak podvál a že si musíme za pomocí fošen podvál zůžit. no, abych to ru nerozepisoval dlouho, nakládání se protáhlo na 1,5 hodiny a vyjížděli jsme od tety za tmy. do 17:40 jsme byli u mé babičky na jídle  na kafíčku, pk se vydali přes pelhřivov, Havlíčkův brod do hradce králové. Tak si kamarásd vyřídil svoje záležitosti a ve 22:25 jsme vyjeli směr Jablonec nad Nisou. Pak jsem usnul. Únava už nešla přemoci a probudil jsem se až na Rádle. to byla 1 hodina Ráno. Vykládání se opět protáhlo a vyjeli jsme z Rádla ve 2 hodiny kvůli zapadnutí do sněhu. Podvál jsme nevyprostili, už na to nebyla síla ani chuť. Poté jsme opět jeli ke známému vrátit auto, přesednout do Forda a konečně jsem jel domů. Tam jsem dorazil přesně ve 2:59 ave 3:15 usnul. Druhý den ráno sem vstával v 6 ráno. prošli jsme si peklem, jeli ve vánicích až do uplného vyčerpání. Martin si u mě neuvěřitelně šplhnul, abych se přiznal, nechápal jsem proč to pro mě dělá, jinej by řekl jdi s tim do pr..., já mám dost a tohle je kravina, ale on mi ještě dodával chuť do života, že to bude pěkné auto a že za chvíli jsme doma, že to snežení není tak zlý a že není ospalej. Ještě nevím jak se mu odvděčit... Martine díky

Vyproštění podválu druhý den:
V 6 ráno jsem vstal a šel si půjčit sousedova červeného ďábla. moje Sierra nemá tažné a on jo. Poté jsem si šel lehnout a v 7:00 jsme šli s kamrádem vyproštovat zapadnutá podvál. Chtěl jsem koupit řetěžy ale on mě ujistil že je to zbytečnost. Na rádle byla silnice namrzlá a podvál zapadlý. Vyházeli jsme hotedy a snažili se s favoritem s takovouto zátěží na tažném vyjet. Dali jsme se proto do posypávání cesty pískem, co měla teta na stavbu a potom se teprve povedlo vyjet. Podvál byl vrácený a my měli radost že vše dobře dopadlo. Musím tímto Honzovi poděkovat za pomoc jak s odtahem Vilíka tak s odtahem podválu. Honzo díky.

Další osudy Vilíka v proudu času:
S Vilíkem to vypadalo dobře do doby, než teta přišla o dům, jehož stodola pro nás byla životně důležitá. Tím pádem najednou, ze dne na den, nebylo kde na autě pracovat a muselo zmizet během chvíle. Sanozřejmě odtah na vrakoviště nebyl přijatelný po tom co jsme s autem již podnikli. Vzpoměl jsem si na jednoho maluch guru, Filipa Brandu, který by mohl mít o auto zájem. Ten ho projevil a odvoz auta pro něj nebyl problém. Slovo dalo slovo a Filip si zanedlouho Vilíka odvážel. Já se s ním těžko loučil, ale auto mu posloužilo jako zdroj náhradních dílů pro jeho závoďáka. Sice již nejezdí a náš sen tak zemřel, ale aspoň víme, že nějaké jeho části pořád slouží. Vilík tak žije alespoň částečně ve Filipově závoďáku.
Žádné komentáře
 
Doufám že se vám mé stránky líbí a budete se na ně rádi vracet:-)